Pověst o propadlém mlýně

Pověst o propadlém mlýněPři cestě, která vedla přes Oderský brod do Albrechtiček, dále přes tůňku zvanou Slaňák a odtud podél Horního rybníka ke Studénce, stál více než před 300 lety pod Horním rybníkem vodní mlýn poháněný vodou ze strouhy.

Když Odra vystoupila z břehů a zaplavila okolní louky, nemohl mlýn kvůli obrovskému množství vody pracovat. Rovněž nemlel, když během letních veder ubylo vody ve strouze. V takových dobách sháněl mlynář Pauska jen velmi těžce 12 tolarů, které po něm vrchnost požadovala. Ve mlýně proto často bývala nouze i o chleba.

O to hůře se mlýnu vedlo v dobách válečných, zejména za války třicetileté. Kolik jen prošlo Poodřím nejrůznějších vojsk, ať císařských či stavovských! Všichni vydírali, drancovali, loupili, vraždili a zapalovali lidem střechy nad hlavami. Všichni chtěli jíst, proto se pídili hlavně po mlýnech, kde očekávali zásoby obilí a mouky. Mlynář Pauska zahynul hned v počátcích třicetileté války roku 1624 při nájezdu loupeživých Lisovčíků. Marně se zapřísahal, že ve mlýně žádné obilí není, protože pro dlouhé sucho nemůže mlít. Lisovčíci jej nejprve ztýrali a poté usmýkali přivázaného za koněm. Rozbité mlynářovo tělo našli lidé v dolní části obce, kterou dnes nazýváme Šplíchov.

Mlynářce Maryně, která se zachránila útěkem do oderských houštin, nastaly krušné časy. Ve vydrancované vesnici zůstalo mnoho zpustlých statků, množství polí leželo ladem, úroda byla malá. Mlýn živořil a pomalu chátral. Mlynářka často neměla chleba ani sama pro sebe, a tak různí pocestní, kteří kolem procházeli, nedostali ani krajíc chleba, jak bývalo v lepších dobách zvykem. Mnozí, kteří netušili, co vše se za nepřejícností mlynářky skrývá, proto začali šířit zprávy, že je lakomá.

Jednoho dne přicházel po cestě od Albrechtiček starší muž, vysloužilý voják. Hladový, bosý a opírající se o hůl zůstal stát u vrat mlýna, za nimiž se zuřivě rozštěkal pes. Když mlynářka vyšla na zápraží, začal pocestný žádat o jídlo. Mlynářka na to, že sama nemá pořádně co do úst. Muž v domnění, že je hospodyně lakomá, začal chrlit nadávky a nakonec mlynářku i její mlýn proklel.

Krátce po poledni se obloha zatáhla hrozivými mračny a v dálce se ozývalo temné burácení hromu.

Pověst o propadlém mlýněZnenadání se strhla prudká bouře a celé Poodří stihla nevídaná průtrž mračen. Koryto řeky nestačilo pojmout přívaly vod, ty se začaly rozlévat po loukách a během několika hodin se prostor mezi Studénkou a Albrechtičkami proměnil v ohromné jezero. Mocné proudy protrhly hráz rybníka, pod níž stál oderský mlýn. Ten, zchátralý časem, neodolal náporu dravého živlu, zřítil se a ve svých troskách pohřbil i mlynářku Marynu.

Jak rychle povodeň vznikla, tak i opadla. Když příští den vysvitlo sluníčko, oderský mlýn už lidé na jeho místě nenašli. Zmizel, jakoby se do země propadl. Protože nikdo neviděl, jak byl mlýn stržen nezkrotnými proudy vod, začalo se po čase říkat, že se i s lakomou mlynářkou propadl do země, proklet pocestným, který v něm nedostal ani krajíc chleba.

(Převzato z knihy Studénka, kresba Iva Hoňková)