Pověsti

Pověst o propadlém mlýně

Pověst o propadlém mlýněPři cestě, která vedla přes Oderský brod do Albrechtiček, dále přes tůňku zvanou Slaňák a odtud podél Horního rybníka ke Studénce, stál více než před 300 lety pod Horním rybníkem vodní mlýn poháněný vodou ze strouhy.

Když Odra vystoupila z břehů a zaplavila okolní louky, nemohl mlýn kvůli obrovskému množství vody pracovat. Rovněž nemlel, když během letních veder ubylo vody ve strouze. V takových dobách sháněl mlynář Pauska jen velmi těžce 12 tolarů, které po něm vrchnost požadovala. Ve mlýně proto často bývala nouze i o chleba.

...přečíst celou pověst  

Jak Ondráš s Jurášem zkoušeli hraběte ve střelbě

...přečíst celou pověstHrabě Josef Karel Vetter byl po celém Kravařsku vyhlášený jako nejlepší střelec. Namířil-li na vlaštovku ve vzduchu, bác, ležela na zemi, namířil-li na komára, co seděl na vršku topolu, bác, komár sletěl dolů s ustřelenou hlavou.

Povídalo se, že ani Ondráš a Juráš, dva z nejobávanějších zbojníků v beskydských horách, nedovedou tak střílet jako on. Když už těch řečí bylo víc než v Ostravici vody, rozhodli se oba zbojníci udělat těm povídačkám přítrž. Sedli do hospody a Ondráš napsal hraběti psaní: „Hrabě, my to já, zbojník Ondráš, a zbojník Juráš z Beskyd, budeme na Vás čekat tento týden ve čtvrtek v šest hodin odpoledne u cípu lesa za Novými Horkami. Když tam přijdete sám, nic se Vám nestane, naše zbojnické slovo na to. Pušku a patrony si vemte s sebou. Povídají o Vás, že jste lepší střelec než my, a tak chceme, abyste nám to dokázal. Nepřijdete-li, jako byste řekl, že jsme lepší střelci my. Ale ať Vás ani nenapadne chystat na nás nějakou past, to by se Vám nevyplatilo.“ A tečka. A Ondrášův a Jurášův podpis.

...přečíst celou pověst  

Černá ruka (stará pověst z Butovic)

Černá ruka (stará pověst z Butovic)Před více než 300 lety žil v Butovicích sedlák, kterému říkali Jura Vápeník. Přízvisko dostal podle toho, že rok co rok vozíval po cestách z Moravy do Polska štramberský vápenec. Rozvážel jej do velkých měst, která tehdy potřebovala mnoho vápence k stavbě a dláždění. Každoročně ke Všem svatým se Jura Vápeník vracel na svou usedlost a přivážel se vždy mnoho peněz, neboť vápenictví bylo velmi výnosné, i když namáhavé.

Bylo jednou o pouti, která se v Butovicích vždy okázale slavila na sv. Annu. Žně byly již téměř skončeny a Jura Vápeník seděl s několika staršími sousedy v hostinci „Na kmínku“ při skleničce pálenky, zatímco v zahradě pod hruškou vyhrávali šumaři k tanci. Také Jurova dcera, švarná Ančka, vířila v kole a její tanečník, jako jedle urostlý pláteníkův Ferda, byl šťastný, že mohl tisknout její ruku ve svých mozolnatých dlaních. „Juro“, popichuje rychtář Máca, „mohl bys už toho povozničení nechat! Jsi celý zedřený a pleteš křivýma, uběhanýma nohama jako pouťový paňáca, když ho potáhne za šňůrku!“ „Sháním jen pro Ančku“, Jura na to, „ jen pro Ančku, aby se měla na světě líp než já!“ „Nemáš toho smýkání světem ještě dost?

celý článek...