Naučná stezka Kotvice

Kotvice plovoucí

Naučná stezka Kotvice byla otevřena v roce 1983 a měla mimo dvou vstupních ještě 6 tématických zastavení. Sloužila až do roku 1997, kdy byla velkou povodní silně poškozena. Svého vlastního znovuotevření se dočkala na jaře roku 1999. Původní cedule byly nahrazeny novými a přibyla ještě dvě nová tématická zastavení.Stezka začíná v bývalé oboře patřící původně k zámku v Nové Horce a představuje zbytek přirozeného lužního lesa.

Můžeme zde spatřit mohutné exempláře dubu letního. Topol bílý dosahuje v této oblasti severní hranice svého rozšíření. Společenstvo doplňuje lípa srdčitá, jilm vaz, olše lepkavá a jasan ztepilý. V křovinatém patře roste krušina olšová, brslen evropský a další. Bylinné patro tvoří bohatá lužní květena se sněženkou podsněžníkem, prvosenkou vyšší, plicníkem lékařským a česnekem medvědím jako dominujícími druhy. V podmáčených částech roste kosatec žlutý a žebratka bahenní. V dutinách stromů hnízdí brhlík lesní, strakapoud velký, sýček obecný, kavka obecná a několik druhů sýkor. Z dravců zde můžeme vidět poštolku obecnou a káni lesní.

Naučná stezka KotviceZ obory stezka vychází na hráz Nového rybníka, v jehož mělkých vodách hojně vyrůstá šípatka střelolistá, lakušník vodní, žabník jitrocelovitý a na bažinatých březích kosatec žlutý. Mělčiny přechází v rozsáhlé rákosové porosty, které jsou pravidelným hnízdištěm řady druhů rákosníků, strnada rákosního, lysky černé, slípky zelenonohé, bukače velkého a bukačka malého. V okolních křovinách hnízdí množství malých pěvců (pěvuška modrá, pěnkava obecná, červenka obecná a další). V pobřežních porostech hojně kvetou chráněné sněženky, prvosenky a další lužní rostliny. Na hladině rozkládají své listy vzácné kotvice plovoucí spolu s lakušníkem a rdesnem. Na zbytcích původních hrází, které dnes tvoří ostrůvky na Novém rybníce, a v rákosinách hnízdí kachna obecná, lžičák pestrý, polák velký, polák malý a polák chocholačka. V prostoru rybníků Nový, Karlův a Kotvice se s oblibou zdržují četné druhy ptactva na tahu nebo v pohnízdní potulce. Můžeme zde zastihnout volavku popelavou a vzácně i volavku červenou, běžné i vzácné druhy kachen nebo severské hosty – chaluhy, morčáky a potáplice. Z dravců sem zavítají orel skalní a mořský, orlovec říční, luňák červený a ostříž lesní.

Vzdálené rákosiny na mělčinách rybníků jsou hnízdištěm motáka pochopa, labutí a dalšího vodního ptactva. V dutinách stromů na hrázích hnízdí vzácně hohol severní. Otevřené plochy využívají ke slunění užovky obojkové. Stezka dále vede okolo rybníka Kotvice, tvořícího jádro přírodní rezervace, která nese jméno podle vzácného třetihorního reliktu, ohrožené rostliny kotvice plovoucí, vyskytující se ojediněle na území ČR. Hladinu rybníka pokrývají místy drobné vodní rostliny – okřehky, trhutka a velmi vzácná kapradina nepukalka plovoucí. V mělkých částech vyrůstají nad hladinu listy orobince širokolistého a úzkolistého, šípatky sřelolisté a dalších rostlin. Spolu s kachnami a lyskami lze na hladině spatřit potápku malou, potápku černokrkou a potápku rudokrkou. Porosty orobinců a ostřic v zanesených částech jsou obývány početnou kolonií racků, chřástaly.

Slepé rameno OdryNa vnější straně hráze se nachází slepé rameno, zbytek meandru řeky Odry. Takováto zdánlivě bezcenná jezírka kypí životem a představují často poslední útočiště vzácné fauny a flóry. Po hrázi mezi rybníky Kačák a Kotvice vedla původní železniční trať Studénka – Štramberk, z níž se zachovalo několik mostů. Po náspu staré trati lze snadno dojít na nádraží ve Studénce. Stezka starou trať přechází a po hrázi rybníka Kačák se přibližuje až k řece Odře. Ta je typickým příkladem přirozeně meandrujícího nížinného toku se strmými hlinitými břehy a typickými břehovými porosty tvořenými převážně vrbami. V řece je hojný mlž velevrub malířský, přirozeně se vyskytuje množství druhů ryb, např. ostroretka stěhovavá, plotice obecná, okoun obecný, štika obecná. Výška hladiny vody je kolísavá. Při nízkých stavech vody jsou dobře patrné štěrkové a písčité náplavy na nánosovém břehu řeky. Ve strmých březích hnízdí ledňáček obecný, nad řekou je vidět přeletovat psíka obecného. Několikrát do roka se řeka rozlévá do lužních lesů a luk. Každoroční povrchové rozlivy umožňují existenci specifických lučních mokřadů, v nichž dominujícími bylinami jsou tužebník jilmový, krvavec toten, kyprej vrbice. V lužních močálech a drobných tůňkách žije kuňka obecná a skokan zelený. Rádi zde loví bahňáci.

Ve větším počtu spatříme čápa bílého i volavku popelavou, především v době kosení luk. Po hrázi Kačáku lze dojít až do blízké obce Albrechtičky. Stezka však přechází po Oderské lávce a pokračuje podél jezera Slaňáky. Jedná se o staré říční rameno s trvalou vodní hladinou a s porosty stulíku žlutého a dalších vodních rostlin, např. růžkatce obecného a okřehku menšího. V mělkých zabahněných okrajích se vyskytuje vzácná žebratka bahenní. Kromě běžných druhů ryb jako například plotice obecná, štika obecná, karas obecný apod. se ve starých říčních ramenech vyskytuje také ohrožený piskoř pruhovaný. Zarostlé stojaté vody představují životní prostředí larvám mnoha druhů na vodu vázaného hmyzu. Koncem jara a v létě zde můžeme spatřit například motýlici obecnou, šídlo královské a četné druhy šidélek. Koncem léta bývá hojná vážka rudá. U Pasečného mostu se jezero napojuje na Mlýnku, umělý, 23 km dlouhý rybniční náhon z 15. století. Tady naučná stezka Kotvice končí.